Jedná se o speciální jemnou ručně prováděnou techniku, která ovlivňuje lymfatický systém těla. Má sedativní, analgetický a spazmolytický účinek na krevní a lymfatický oběh.

Až 80 % lymfatického systému se nachází v kůži a podkoží, zbytek tvoří hluboký lymfatický systém a orgány jako brzlík, štítná žláza, ledviny a játra. Lymfatický systém (míza) je složen z lymfatických cév a uzlin. Hlavní lymfatické uzliny jsou soustředěny v oblasti podpaží a třísel. Celá síť lymfatických cév začíná na okraji těla a postupuje směrem k uzlinám.

Lymfa je průhledná tekutina vznikající z tkáňového moku, která obsahuje toxiny, bílkoviny, tuky, hormony, vitamíny a různé minerály jako vápník, železo nebo měď. Tyto látky jsou filtrované z krve do lymfy, která je následně dopravuje do ledvin a jater, kde dochází k jejich čištění. Tyto odpadní produkty jsou poté vyloučeny z organismu.

Pokud je lymfatický systém oslaben, dochází k únavě, oslabení imunity, zvětšení uzlin a celkovému zhoršení fyzického i duševního stavu. To může způsobit celulitidu, křečové žíly, otoky nebo zadržování vody v těle. V pokročilých případech se objevuje lymfedém a lipedém.

Lymfedém je onemocnění lymfatického systému, které, není-li léčeno, se stává chronickým a neustále se zhoršuje. Lymfatický systém odvádí z tkání přebytečné tekutiny (tkáňový mok). Je-li lymfatický systém poškozen, nemůže tekutinu odvádět a ta se pak hromadí v tkáních. To může vést k otokům – tzv. lymfedému – kdekoli v těle; nejčastěji se však tyto otoky vyskytují na pažích a na nohou. Lymfedém může být primární nebo sekundární. Primární lymfedém je vrozená (nebo bez příčiny vzniklá) anomálie mízního systému- absencí či hypoplazií mízních cév. Sekundární lymfedém vzniká jako následek zranění, nádorových onemocnění (např. rakovina prsu), různých zánětů, bodnutí hmyzem, parazitů, mykóz, po chirurgických zákrocích (jizvy) či radiační terapii, jako důsledek užívání léků (některé léky na krevní tlak, nesteroidní antiflogistika a hormony) nebo jako vedlejší příznak chronických poruch cévního systému. Rozvoj lymfedému je obecně také častější u pacientů s nedostatkem pohybu nebo nadváhou. 

Při lymfedému dochází k otokům některé části nebo více částí těla. V počátečních stadiích je možné vytlačit do otoku prstem důlek, s přibývajícím množstvím tekutiny v tkáních jsou otoky na pohmat stále tvrdší.

Častými vedlejšími příznaky doprovázejícími lymfedém jsou stres, suchá a svědící pokožka, kožní infekce způsobené bakteriemi(erysipel) a plísněmi nebo záněty kůže (varikózní dermatitida, dermatitida).

Stadia lymfedému

Podle stupně závažnosti dělíme lymfedém do čtyř stadií:

• Stadium 0: Porucha odvodu tekutin z tkání je bez viditelného nebo hmatatelného otoku. Ve funkční diagnostice je nicméně patologický nález již patrný. K vytvoření viditelného otoku pak stačí již jen málo – např. kousnutí hmyzem, pohmoždění nebo podvrtnutí kotníku. Otok nicméně při zvednutí postižené části snadno ustupuje.

• Stadium I: Otok je měkké konzistence a ustupuje při odpočinku, resp. po ulehnutí. Často se objevuje ve večerních hodinách či po zátěži, přes noc však ustoupí. Bývá spojen i s pocitem tíhy v postižené končetině.

• Stadium II: Konzistence edému je na omak tvrdá a edém již spontánně neustupuje.

• Stadium III – elefantiáza: Otok vytváří v postižené části těla pocit napětí, které může být v závažných případech velmi bolestivé. Tkáň vlivem otoku tvrdne a zvyšuje se hmotnost jednotlivých postižených částí, dochází také k omezení hybnosti kloubů. To vše pacienta velmi omezuje v pohybu a každodenních činnostech jako čištění zubů, oblékání, chůze, nakupování nebo řízení automobilu.Lymfatický systém může být přetížen důsledkem nadměrného stresu, nedostatku pohybu, špatné stravy, nedostatečného pitného režimu, těsného prádla, nebo po úrazech, nemoci či operaci.

Terapie začíná bazálním ošetřením krku. Pokud se toto důležité ošetření vynechá, může dojít k hromadění lymfy v oblasti krku, což způsobuje nepříjemné komplikace. Ošetření krku jsou nezbytné i před přístrojovou lymfodrenáží.